Handbook:IA64/Installation/System/cs
Informace o systému souborů
Popisky souborových systémů a UUID
MBR (BIOS) a GPT obojí podporují "popisky souborového systému" a "UUID souborového systému". Tyto atributy mohou být definovány v /etc/fstab jako alternativy k použití s příkazem mount při pokusu o nalezení a připojení blokového zařízení. Popisky souborového systému a UUID se rozlišují předponou LABEL a UUID a lze je zobrazit s pomocí příkazu blkid:
root #blkidPokud je souborový systém na oddíle vymazán, pak dojde i ke změně nebo vymazání popisku souborového systému a UUID.
S ohledem na unikátnost se čtenářům, kteří používají tabulku oddílu MBR, doporučuje používat UUID namísto popisků k označení připojitelných svazků v /etc/fstab.
UUIDs of the filesystem on a LVM volume and its LVM snapshots are identical, therefore using UUIDs to mount LVM volumes should be avoided.
Popisky oddílů a UUID
Uživatelé, kteří šli cestou GPT, mají k dispozici několik robustnějších metod, jak označit diskové oddíly v /etc/fstab. Popisky oddílů a UUID oddílů lze použít na zařízeních zformátovaných pomocí GPT jako jedinečné identifikátory oddílů blokových zařízení, bez ohledu na to, jaký souborový systém byl pro daný oddíl vybrán. Popisky oddílů a UUID jsou označeny přízvisky PARTLABEL a PARTUUID a mohou být snadno zobrazeny v terminálu spuštěním příkazu blkid:
Output for an amd64 EFI system using the Discoverable Partition Specification UUIDs may like the following:
root #blkidAčkoli to neplatí vždy pro popisky oddílů, použití UUID k identifikaci oddílu v /etc/fstab poskytuje garanci, že zavaděč nebude zmaten při hledání určitého svazku i v případě, že se v budoucnu změní souborový systém. Použití starších výchozích souborů zařízení /dev/sd*N k definování oddílů v fstab je v systémech, které jsou často restartovány nebo jsou do nich pravidelně přidávána nebo z nich odstraňována SATA zařízení.
Pojmenování blokových zařízení je závislé na několika faktorech, včetně toho jakým způsobem a v jakém pořadí jsou disky zapojeny do systému. Mohou se také objevit v jiném pořadí v závislosti na tom, která zařízení jádro detekeuje jako první brzy po startu. Vycházeje z tohoto tvrzení, pokud nehodláte neustále přehazovat uspořádání disků, použití výchozích souborů blokových zařízení je jednoduchým a přímočarým přístupem.
O fstab
Všechny diskové oddíly používané systémem musí být v Linuxu uvedeny v souboru /etc/fstab. Tento soubor obsahuje přípojné body těchto oddílů (kde lze vidět strukturu souborového systému), způsob jak mají být připojeny a s jakými volbami (zda mají být připojeny automaticky či nikoli, zda mohou být připojeny uživateli, atd.).
Vytvoření souboru fstab
If the init system being used is systemd, the partition UUIDs conform to the Discoverable Partition Specification as given in Preparing the disks, and the system uses UEFI, then creating an fstab can be skipped, since systemd auto-mounts partitions that follow the spec.
Soubor /etc/fstab používá syntaxi podobnou tabulce. Každý řádek obsahuje šest polí oddělených prázdným prostorem (mezerou, tabulátorem nebo jejich kombinací). Každé pole má svůj vlastní význam:
- První pole zobrazuje blokové speciální zařízení nebo vzdálený síťový souborový systém, který má být připojen. K dispozici je několik identifikátorů uzlů zařízení blokových speciálních zařízení, včetně cesty k souboru zařízení, popisky souborového systému, UUID a popisku oddílu s UUID.
- Druhé pole označuje přípojný bod, kam má být diskový oddíl připojen.
- Třetí pole zobrazuje systém souborů oddílu.
- Čtvrté pole zobrazuje volby používané programem mount chce-li oddíl připojit. Každý souborový systém má vlastní volby připojení. Uživatelům se doporučuje přečíst si manuálovou stránku man mount pro kompletní přehled. Více voleb připojení se odděluje čárkami.
- Páte pole používá utilita dump k určení toho, zda je potřeba oddíl zálohovat. Hodnota může být obvykle ponechána na 0 (nula).
- Šesté pole používá nástroj fsck k určení toho, v jakém pořadí budou souborové systémy kontrolovány, nebyl-li počítač řádně vypnut. Kořenový souborový systém by měl mít hodnotu nastavenu na 1, zbytek na 2 (nebo 0, pokud není třeba souborový systém kontrolovat).
Výchozí soubor /etc/fstab, který Gentoo poskytuje není použitelný, jedná se spíše o vzor.
root #nano -w /etc/fstabDOS/Legacy BIOS systems
Přidejte pravidla týkající dříve rozhodnutého schématu rozdělení oddílů a přidejte pravidla pro zařízení jako jsou CD-ROM mechaniky a samozřejmě také ostatní pro oddíly nebo zařízení, jsou-li použity.
Níže je poněkud širší příklad souboru /etc/fstab:
/etc/fstabPlný příklad /etc/fstab/dev/sda2 none swap sw 0 0
/dev/sda3 / ext4 noatime 0 1
/dev/cdrom /mnt/cdrom auto noauto,user 0 0
/dev/cdrom /mnt/cdrom auto noauto,user 0 0 }}
UEFI systems
Below is an example of an /etc/fstab file for a system that will boot via UEFI firmware:
/etc/fstabA full /etc/fstab example for an UEFI system# Adjust for any formatting differences and/or additional partitions created from the "Preparing the disks" step
0 2
/dev/sda2 none sw 0 0
/dev/sda3 / xfs defaults,noatime 0 1
</div>
<div lang="en" dir="ltr" class="mw-content-ltr">
/dev/cdrom /mnt/cdrom auto noauto,user 0 0
DPS UEFI PARTUUID
Below is an example of an /etc/fstab file for a disk formatted with a GPT disklabel and Discoverable Partition Specification (DPS) UUIDs set for UEFI firmware:
/etc/fstabGPT disklabel DPS PARTUUID fstab example# Adjust any formatting difference and additional partitions created from the "Preparing the disks" step.
# This example shows a GPT disklabel with Discoverable Partition Specification (DSP) UUID set:
PARTUUID=c12a7328-f81f-11d2-ba4b-00a0c93ec93b 0 2
PARTUUID=0657fd6d-a4ab-43c4-84e5-0933c84b4f4f none sw 0 0
PARTUUID=993d8d3d-f80e-4225-855a-9daf8ed7ea97 / xfs defaults,noatime 0 1
Použitím hodnoty auto ve třetím poli, příkaz mount donutíme hádat použitý souborový systém. To se doporučuje pro výměnná média, která mohou být vytvořena s jedním z několika souborových systémů. Volba user ve čtvrtém poli umožňuje připojení CD běžným uživatelům.
To improve performance, most users would want to add the noatime mount option, which results in a faster system since access times are not registered (those are not needed generally anyway). This is also recommended for systems with solid state drives (SSDs). Users may wish to consider lazytime instead.
Due to degradation in performance, defining the
discard mount option in /etc/fstab is not recommended. It is generally better to schedule block discards on a periodic basis using a job scheduler such as cron or a timer (systemd). See Periodic fstrim jobs for more information.Soubor /etc/fstab pečlivě zkontrolujte, uložte, ukončete editor a pokračujte.
Informace o síti
It is important to note the following sections are provided to help the reader quickly setup their system to partake in a local area network.
For systems running OpenRC, a more detailed reference for network setup is available in the advanced network configuration section, which is covered near the end of the handbook. Systems with more specific network needs may need to skip ahead, then return here to continue with the rest of the installation.
For more specific systemd network setup, please review see the networking portion of the systemd article.
Informace o hostiteli a doméně
Jedním z rozhodnutí, které musí uživatel učinit je pojmenování svého počítače. To vypadá jednoduše, ale spousta uživatelů má problémy najít odpovídající jméno svého počítače. Abychom vše urychlili, vezměte na vědomí, že toto rozhodnutí není konečné - může být později změněno. V níže uvedených příkladech je jako jméno hostitele použito "tux" v doméně "homenetwork".
Set the hostname (OpenRC or systemd)
root #echo tux > /etc/hostnamesystemd
To set the system hostname for a system currently running systemd, the hostnamectl utility may be used. During the installation process however, systemd-firstboot command must be used instead (see later on in handbook).
For setting the hostname to "tux", one would run:
root #hostnamectl hostname tuxView help by running hostnamectl --help or man 1 hostnamectl.
Network
There are many options available for configuring network interfaces. This section covers a only a few methods. Choose the one which seems best suited to the setup needed.
DHCP via dhcpcd (any init system)
Most LAN networks operate a DHCP server. If this is the case, then using the dhcpcd program to obtain an IP address is recommended.
To install:
root #emerge --ask net-misc/dhcpcdTo enable and then start the service on OpenRC systems:
root #rc-update add dhcpcd default
root #rc-service dhcpcd start
To enable the service on systemd systems:
root #systemctl enable dhcpcdWith these steps completed, next time the system boots, dhcpcd should obtain an IP address from the DHCP server. See the Dhcpcd article for more details.
netifrc (OpenRC)
Nastavení sítě
Během instalace Gentoo Linuxu byla síť již nastavena. Nicméně pouze pro instalační CD samotné, ne pro nainstalované prostředí. Nyní dojde ke konfigiraci pro nainstalovaný Gentoo Linux.
Podorobnější informace o síťování, včetně pokročilých témat jako jsou bonding, bridging, 802.1Q VLAN nebo bezdrátové sítě je součástí oddílu Konfigurace sítě v Gentoo.
Veškeré informace o síti se zachycují do souboru /etc/conf.d/net. Použítá jasnou, i když možná neintuitivní syntaxi. Ale nebojte, vše je níže vysvětleno. Plně komentovaný příklad, který pokrývá mnoho rozličných konfigurací je k dispozici v souboru /usr/share/doc/netifrc-*/net.example.bz2.
Nejprve nainstalujte net-misc/netifrc:
root #emerge --ask --noreplace net-misc/netifrcVe výchozím stavu se používá DHCP. Aby fungovalo, je třeba instalovat DHCP klienta. To je popsáno v Instalaci nezbytných systémových nástrojů.
Pokud potřebujete nastavit síťové připojení z důvodu zvláštních voleb DHCP nebo proto, že DHCP není vůbec použito, otevřete soubor /etc/conf.d/net:
root #nano -w /etc/conf.d/netNastavte jak config_eth0, tak i routes_eth0, aby obsahovaly IP adresu a informace o směrování:
To předpokládá, že se síťové rozhraní je označeno eth0. To je však závislé na systému. Doporučuje se předpokládat, že zařízení má stejné pojmenování jako při zavedení instalačního CD, pokud je instalační CD dostatečně nové. Více informací najdete v části Názvy síťových rozhraní.
/etc/conf.d/netDefinice statické IPconfig_eth0="192.168.0.2 netmask 255.255.255.0 brd 192.168.0.255"
routes_eth0="default via 192.168.0.1"
Pro použití DHCP, definujte config_eth0:
/etc/conf.d/netDefinice DHCPconfig_eth0="dhcp"
Laskavě si přečtěte /usr/share/doc/netifrc-*/net.example.bz2, kde jsou vypsány všechny dostupné volby. Stejně tak si určitě přečtěte man stránku DHCP klienta, pokud je nutné nastavit určité volby DHCP.
Pokud má systém několik síťových rozhraní, může shora uvedené kroky opakovat pro config_eth1, config_eth2 atd.
Nyní konfiguraci uložte, opusťte editor a pokračujte.
Automatický start sítě při náběhu
Aby byla síťová rozhraní při náběhu systému aktivována, je potřeba je přidat do výchozí úrovně běhu.
root #cd /etc/init.d
root #ln -s net.lo net.eth0
root #rc-update add net.eth0 defaultPokud má systém více síťových rozhraní, pak musí být vytvořeny odpovídající soubory net.*, stejně jako jsme to provedli s net.eth0.
Pokud po naběhnutí systému zjistíme, že předpoklad o názvu síťového rozhraní (nyní používáme eth0) byl špatný, proveďte následující kroky k nápravě:
- Aktualizujte v souboru /etc/conf.d/net správné názvy rozhraní (jako je
enp3s0namístoeth0). - Vytvořte nový symbolický odkaz (jako je /etc/init.d/net.enp3s0).
- Odstraňte starý symbolický odkaz (rm /etc/init.d/net.eth0).
- Přidejte nový do výchozí úrovně běhu.
- Odstraňte předchozí použitím rc-update del net.eth0 default.
Soubor hosts
Dále dejte počítači informaci o síťovém prostředí. Ty se vkládají do /etc/hosts a pomáhají přeložit názvy hostitelů na IP adresy, které nejsou přeloženy jmenným serverem.
root #nano -w /etc/hosts/etc/hostsVyplnění informací o síti# Tímto se definuje používaný systém a musí to být nastaveno
127.0.0.1 tux.homenetwork tux localhost
# Volitelné definice dalších systémů v síti
192.168.0.5 jenny.homenetwork jenny
192.168.0.6 benny.homenetwork benny
Uložte, opusťte editor a pokračujte.
Systémové informace
Heslo root
Pomocí příkazu passwd nastavte root heslo.
root #passwdÚčet root je v Linuxu všemocný, tudíž si vyberte silné heslo. Později vytvoříme další účty běžných uživatelů pro každodenní používání.
Konfigurace init a bootování
OpenRC
Gentoo (alespoň pokud používáme OpenRC) používá /etc/rc.conf k nastavení služeb, spuštění a vypnutí systému. Otevřete /etc/rc.conf a užijte si čtení komentářů v tomto souboru. Projděte si nastavení a proveďte změny, kde je to potřeba.
root #nano -w /etc/rc.confDále otevřete soubor /etc/conf.d/keymaps ke změně nastavení klávesnice. Upravte jej k nastavení správné klávesnice.
root #nano -w /etc/conf.d/keymapsZvláštní pozornost věnujte proměnné keymap. Pokud vyberete špatné rozložení, budou výsledkem psaní na klávesnici různé podivnosti.
pro nastavení hodin nakonec upravte soubor /etc/conf.d/hwclock. Změňte jej dle vašich preferencí.
root #nano -w /etc/conf.d/hwclockPokud hardwarové hodiny nepoužívají UTC, je nezbytné v souboru nastavit clock="local". V opačném případě může systém vykazovat posouvání hodin.
systemd
First, it is recommended to run systemd-machine-id-setup and then systemd-firstboot which will prepare various components of the system are set correctly for the first boot into the new systemd environment. The passing the following options will include a prompt for the user to set a locale, timezone, hostname, root password, and root shell values. It will also assign a random machine ID to the installation:
root #systemd-machine-id-setuproot #systemd-firstboot --promptNext users should run systemctl to reset all installed unit files to the preset policy values:
root #systemctl preset-all --preset-mode=enable-onlyIt's possible to run the full preset changes but this may reset any services which were already configured during the process:
root #systemctl preset-allThese two steps will help ensure a smooth transition from the live environment to the installation's first boot.